Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

V uprchlickém táboře: Na hranici staré Evropy

19. 11. 2015 10:50:56
Nepříjemné dusno a štiplavý zápach plní stan uprchlického tábora u městečka Spielfeld na rakousko-slovinské hranici. Je krátce před půlnocí a dovnitř proudí armádou organizovaná řada lidí.

Dlouhé hodiny a možná i dny čekali uprchlíci v úzkém uzavřeném koridoru na hraničním přechodu. Zarážející je počet dětí, kterých je možná třetina, v některých vlnách příchozích snad až polovina. Matky drží nemluvňata v zachumlaných zavinovačkách a děti, které už můžou chodit, nesou na zádech na svůj věk groteskně velké batohy. Několik z nich chodí po studené listopadové zemi na boso.

Florian, přibližně padesátiletý softwarový inženýr z nedalekého Grazu, podává příchozím uprchlíkům chleba a ovoce. Jako dobrovolník přijel ve volném víkendu pomoci rakouskému Červenému kříži. „To, že sem nekontrolovatelně přijde kdokoliv, se mi nelíbí. Ale podívejte se na všechny ty lidi a děti, které si tuhle cestu nevybraly. Je to jakoby jste viděli, že se někdo topí. Buď ho vytáhnete z vody, nebo se otočíte a děláte, že se vás to netýká,“ říká Florian ve volné chvilce.

Mezi pomáhajícími dobrovolníky je možné najít zástupce všech věkových názorových i sociálních vrstev. Od místních středoškolských studentů přes mladé aktivisty ze zahraničí až po lidi středního věku, kteří vyplňují dobrovolničením volné dny svého většinou dost nabitého pracovního programu. Všichni zúčastnění ale přes veškeré rozdíly společně pomáhají hladovým a vyčerpaným uprchlíkům. Hezky je jednota vidět třeba na dobrovolnících pod místní neziskovkou TWO (The Welcoming Organization). Rakouská šedesátnice nandavá rýži, padesátník z Düsseldorfu přidá omáčku a česká vysokoškolačka podává jídlo příchozím. A kdo zrovna nemá práci, chová a uklidňuje brečící děti.

Davy nově příchozích uprchlíků jsou nekonečné, denně jich do tábora u Spielfeldu přijde klidně i sedm tisíc. Ve všech dobrovolnících tak pohled na masy lidí vyvolává pocit přímé účasti na historickém milníku kontinentu. „Evropa, tak jak ji známe, se musí brzy změnit, to tady cítíme všichni. Trošku se ale bojím, jak to všechno dopadne,“ říká Diana, matka dvou dětí a zakladatelka marketingové firmy z Curychu. Je pátek 13. listopadu večer a Diana ještě neví, kolikanásobně větší váhu její slova dostanou za pár hodin, kdy islámští teroristé zaútočí v Paříži.

ZACHOVAT SI TVÁŘ

V sobotu ráno už je atmosféra v táboře citelně napjatější než o den dříve. V místě výdeje jídla teď oproti pátku hlídkuje několik vojáků a policistů, přestože se přímo na místě neudálo nic, co by posílení ostrahy vyžadovalo. Na Spielfeld ale po útocích v Paříži doléhá dočasné uzavření německých hranic pro převoz uprchlíků z Rakouska, kvůli čemuž se příchozí lidé hromadí i ve Spielfeldu. Nervozita pak vrcholí v neděli, kdy za slovinskými hranicemi čeká devět tisíc uprchlíků a ve Spielfeldu neví, jak pro nově příchozí udělat místo.

Situace je zmatečná. Ve stanu, kde uprchlíci čekají na transport, se ve zrychlujících intervalech ozývá křik davu při drobných povstáních a potyčkách. Armáda vyvádí ven pravděpodobné iniciátory z řad migrantů a odvádí je kamsi „za oponu“. Nikdo neví, co nevoli vyvolává, každopádně pravda nikdy není černobílá. Uprchlíkům se občas nelíbí agresivita vojáků, často ale také bojují mezi sebou. Protože i oni vědí, že například Syřané utíkající před válkou mají pro cestu do Evropy o trochu lepší důvod než ti, kteří pouze využili situace. A logicky se jim proto nelíbí, že musí mrznout v přeplněném koridoru a spát v táboře v nelidských podmínkách.

Aby všeho nebylo málo, v neděli odpoledne přichází na kopec nad táborem protestovat za zavření hranic rakouští nacionalisté. Nad hlavy demonstrantů i uprchlíků permanentně krouží policejní vrtulník. Na zemi pod ním se občas odehrávají absurdní a nepochopitelné scény. Jako když armáda přikáže po několikahodinovém čekání vyklidit jednu řadu uprchlíků. Dvojice asi devítiletých chlapců nejprve asi nechápe anglicky pronesený rozkaz a potom si ze země příliš pomalu zvedá velké batohy. Následný řev vojáků je slyšet na několik desítek metrů: „Go, go now! Or you go back to Slovenia!,“ vyhrožují rakouští vojáci prstem nataženým směrem ke Slovinsku.

Scény nervozity a znepokojení vykreslují nejenom situaci na slovinsko-rakouské hranici, dobře vystihují i rozpoložení na hranici staré a nové Evropy. Strach a určitá nevraživost k přicházejícím davům cizinců jsou do jisté míry pochopitelné. I dobrovolníci pomáhající uprchlíkům jsou si vědomi vážnosti situace. Při proměně Evropy se ale snaží o to, aby si kontinent zachoval hlavně to dobré ze svých hodnot. Tedy úctu k životu, solidaritu a toleranci. Tak to cítí i třiadvacetiletý Lukas: „Jsem tady už potřinácté. Pořád všem vysvětluju, že nás za tohle nikdo neplatí. Dáváme uprchlíkům jídlo, bavíme se s nimi a uklidňujeme je. Tohle je prostě práce, kterou někdo udělat musí. Když ne stát, tak my,“ říká.

Autor: Jakub Slunečko | čtvrtek 19.11.2015 10:50 | karma článku: 12.83 | přečteno: 1689x

Další články blogera

Jakub Slunečko

Bůh je černej. Našel jsem ho

Tohle není žádná filosofie, jenom hledání životní cesty v brazilském Riu de Janeiru. Na největší party, kterou jsem kdy zažil.

25.8.2016 v 16:00 | Karma článku: 14.86 | Přečteno: 588 | Diskuse

Jakub Slunečko

Nemůžeme se jenom dívat na to, jak uprchlíci trpí

Příběh dobrovolníka Pavla Filgase (31), který jezdí ve volném čase pomáhat na hranice uprchlíkům. Pracuje jako architekt a duši si léčí kreslením v ulicích Bratislavy.

30.10.2015 v 9:32 | Karma článku: 7.97 | Přečteno: 1316 | Diskuse

Jakub Slunečko

Náš přítel z Kavkazu

Ázerbájdžán je významným obchodním partnerem Česka. Plynařská a ropná velmoc ale zažívá v posledních letech horší časy. Režim začíná nervóznět a přitvrdil boj proti aktivistům. Česká vláda je ale v klidu - soustředí se na obchod.

28.10.2015 v 22:39 | Karma článku: 6.89 | Přečteno: 378 | Diskuse

Další články z rubriky Občanské aktivity

Milada Šnajdrová

Což takhle řídit stát jako neziskovku

Mezi řízením státu a firmy jsou propastné rozdíly. Přesto se pro ni rozhodlo 18,9 % oprávněných voličů. Proto mne napadlo, jak by to vypadalo, kdyby někdo chtěl řídit stát jako nestátní neziskovou organizaci.

20.11.2017 v 12:30 | Karma článku: 8.88 | Přečteno: 777 |

Pavel Dudr

Otroctví je součástí islámu, otroctví je součástí džihádu

A džihád zůstane tak dlouho, jak dlouho bude islám... Ti, kdo tvrdí, že otroctví bylo zrušeno, jsou ignoranti...“ prohlásil šejk Saleh Al-Fawzan,

19.11.2017 v 18:47 | Karma článku: 34.75 | Přečteno: 1151 | Diskuse

Bedřich Dvořák

Studentka navrhla radikální změnu pro Strahov

Samozřejmě je Strahovský stadion zbytečný a nevyhovující. Ale budovat tam byty je hloupost.Vedle jsou staré studentské koleje s určitým vybavením a moderní Kampus na současné úrovni potřebuje Praha mnohem více.

19.11.2017 v 15:59 | Karma článku: 11.44 | Přečteno: 570 | Diskuse

Bedřich Dvořák

Do konce roku by nám prý měla vystačit energie z biomasy

Byl prý nějaký celosvětový den biomasy. Určité společnosti se pokoušejí získat jakési dotace a přesvědčují své zákazníky o vynikající účinosti tohoto způsobu získávání energie.

19.11.2017 v 10:32 | Karma článku: 19.64 | Přečteno: 341 | Diskuse

Martin Kavka

A kdy se Halík a Putna omluví kardinálovi Dukovi?

Tak jsme měli zase malou aféru, kdy „strážci“ demokracie v čele s Halíkem a Putnou zahřímali na její obranu sesláním hromů a blesků na adresu Arcibiskupa pražského, Primase českého a kardinála Dominika Duku.

18.11.2017 v 16:29 | Karma článku: 43.92 | Přečteno: 3606 | Diskuse
Počet článků 15 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3101

...



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.