Velké koště společnosti
A dopadne to samozřejmě tak, že se volební zákon o předem vybraných kandidátech, který dohnal studenty do ulic, nezmění ani o píď. Vědí to ti starší, zkušenější, a pochopí to i mladí lidé v protestních tričkách. Tedy až si uvědomí, že vysedávat na náměstí nejde věčně a možná stojí za to začít se zabezpečovat nebo zakládat rodinu. Vždyť se tady přeci nemusíte mít tak špatně, když pominete, že určité aspekty vašeho života řídí „rozumnější“ soudruzi z Pekingu.
Byly tedy veškeré protesty zbytečné? Rozhodně ne. Mladá generace o sobě dává vědět a utkává se s autoritami pouze v jednom z dílčích bojů. Protestující (jako na Majdanu) získali přízvisko „prodemokratičtí“. Já bych prosil, aby se přestalo s nuceným vyhraňováním demokratických stran a umělým přiřazováním předem daných statusů. Nejde o boha a ďábla. Jde o Platóna, který už dávno napsal, že naše věky se pohybují v neustálém kolotoči totality a svobody. Po určité době se projeví síla utlačovaného lidu, který smete zbabělé elity, jak by se daly interpretovat myšlenky jednoho z největších antických myslitelů.
To, co žijeme poslední léta, všechny převraty, revoluce a pokusy o ně, jsou tradičním samočistícím prostředkem naší společnosti. Hlasy frustrace se po určité době začnou ozývat, jako nejaktuálněji teď v Hongkongu, ale to přeci neznamená, že tím pádem má revoltující lid pravdu a nárok na výklad dobra. Všechna ta arabská jara, Gruzie a Ukrajiny jsou jako ze stejného scénáře - jedna strana demokratická a ta druhá zlá. Bílá a černá. Slovo demokracie bylo úspěšně vyrabováno a jeho slupku používají západní média spíše ve smyslu „kdo našim mocným momentálně hraje do karet více“.
Kdo je opravdu ten dobrý, kdo zlý? Připomeňme si ty chvíle, kdy Spojené státy během irácko-íránské války podporovaly Saddáma Husajna, aby ho o pár desítek let později veřejně popravily a ponížily jako prašivého psa.
Západní civilizace není soudcem
Samozřejmě, že i při současných nepokojích v Hongkongu pobídl Západ povinně Peking, aby dal svobodě a demokracii volný průběh. Ale to je vše. Čínský ministr zahraničí Wang I pak dal Američanům jasný a pomyslný pohlavek, když je vyzval, aby se nemíchali do vnitřních věcí Číny, jež je zároveň největším věřitelem USA. Neboli také: „Pro váš dluh vůči nám už ani nemáme v čínštině znak, takže se koukejte zklidnit“.
Nechme kádrování, tady nejde o vymezení dobra a zla. Přestaňme si nalhávat, že jako příslušníci západní společnosti a liberalisté žijeme pro ideály, přestaňme se pasovat do role soudců o budoucnosti lidí, které neznáme. Ve světě to vře revoluční změnou, neustálou změnou, která nás, jak dokládá historie, očišťuje v opakujících se cyklech. Bez toho se nelze blížit ideálu.
Opájíme se vizí nalinkované budoucnosti, naší jedinou životní jistotou jsou ovšem zkušenosti s věcmi, které se již staly - a které víckrát nechceme opakovat. Ani malé dítě přeci už po druhé nestrčí spálenou ruku na rozžhavenou plotnu. S ponaučením dob minulých tak můžeme nabýt pocitu, že jsme alespoň trošku pány svých osudů. Ale to velké koště společnosti stejně bude mést dál, jako už pomalu začíná mést v ulicích Hongkongu.
Tento text vyšel na stránkách magazínu Ergo 2.
Jakub Slunečko
Bůh je černej. Našel jsem ho
Tohle není žádná filosofie, jenom hledání životní cesty v brazilském Riu de Janeiru. Na největší party, kterou jsem kdy zažil.
Jakub Slunečko
V uprchlickém táboře: Na hranici staré Evropy
Nepříjemné dusno a štiplavý zápach plní stan uprchlického tábora u městečka Spielfeld na rakousko-slovinské hranici. Je krátce před půlnocí a dovnitř proudí armádou organizovaná řada lidí.
Jakub Slunečko
Nemůžeme se jenom dívat na to, jak uprchlíci trpí
Příběh dobrovolníka Pavla Filgase (31), který jezdí ve volném čase pomáhat na hranice uprchlíkům. Pracuje jako architekt a duši si léčí kreslením v ulicích Bratislavy.
Jakub Slunečko
Náš přítel z Kavkazu
Ázerbájdžán je významným obchodním partnerem Česka. Plynařská a ropná velmoc ale zažívá v posledních letech horší časy. Režim začíná nervóznět a přitvrdil boj proti aktivistům. Česká vláda je ale v klidu - soustředí se na obchod.
Jakub Slunečko
Zjevení u řeky
Až půjdeš dolů k řece, tak přilož ucho na hladinu a vnímej, co ti vlny řikají. Možná rozezní se hasič ohně tóny Smetanovy nejznámější. A v tu chvíli nebudeš moci rozpoznat, kam se všechno řítí a budeš i schopen uvěřit, že hladina se sune směrem na jih, do kopce se šplhá jako lososi, až k šumavským pramenům. Budeš se smát sám sobě, že právě vytahuješ starou cigaretu z krabičky a karbanickým hodem ji vrháš do řeky, očekávaje jestli hne se k severu, nebo k jihu. Protože nejseš si jist vůbec ničím a zbytek vědomí ti mámí trombon v tónech extáze Smetanových myšlenek.
Jakub Slunečko
USA: Jak postavit chudáka před soud
„A proč jedete k soudu,“ ptám se Diany, která vrhá uhýbavý pohled pryč ode mě. „Srazilo mě auto,“ sotva procedí a konečně na mě upře zrak. „Tak to doufám, že vyhrajete,“ povzbuzuju ji a pořád se divím těm rozpakům. „Ale ne, to auto ujelo a už ho nenašli, to já jsem ta obviněná...“
Jakub Slunečko
Jakou cenu má americká hrdost?
Na východě Spojených států, ve Wildwoodu, nás zastihnul 4. červenec. Největší svátek americké nezávislosti ale připomínal spíš biblickou potopu. Od rána padaly z nebe takové proudy deště, že to vypadalo, jako by se celá tropo
Jakub Slunečko
Jací jsme
Znal jsem jednu mladou anorektičku, která z ničeho nic skonala. Jedla málo cukrů, tak si to tělo začalo brát po svém a sežralo ji srdce. Kousek po kousku se vyživovalo z myokardu, až to prostě bouchlo. Ženská se sesypala a bylo po ní.
Jakub Slunečko
Bezvěrec na katolické mši
Zase po nějaké době jsem navštívil katolickou mši svatou. Učinil jsem tak na dnešní velikonoční neděli, kdy křesťané oslavují svůj největší svátek. Sám pocházím z katolické rodiny a občas rád zavítám do míst, kde jsem strávil kus svého dětství přemýšlením o věcech naprosto mimo linii bohoslužby. Ale i dnešní den, o pár let dospělejší, jsem si připadal jako dítě na úplně odlišné vlně.
Jakub Slunečko
Drolící se Evropa
Nelegální referendum na Krymu a následné připojení tohoto poloostrova k Rusku není v současné Evropě ojedinělým jevem. Ve Španělsku má separatistické touhy osmimillionové Katalánsko, v Itálii je to nejnověji oblast Benátek, která se chce odtrhnout od své země a EU. Současná móda vyhlašování autonomií je jistě zapříčiněna i neutěšenou ekonomickou deziluzí a pocitem určitého vydírání ze strany centrální moci daných států. Rozdílný je politický i historický kontext všech výše jmenovaných případů, ale opomíjí se suverenita státu, která je základní.
Jakub Slunečko
My, antibyrokratičtí fašisti
Znáte to, něco vás naštvavá dost dlouho, ale nikdy to nepřeteče. Může to být náhmatem nádobí v myčce umyté a nastavené do tak úžasné pozice, že při jeho vyjímání z mycí obludy se vám vylije několik desítek mililetrů vody vyprsklé tou příšerou při obřadu očištění na vaše krásné nové tričko. Nebo třeba taková stará sousedka, která má to štěstí, jak říká, že se dožila důchodu ještě za zlatého bolševika, a už přes 25 let nemá nic bohulibějšího na práci než ze svého balkonku sledovat vás v ranní sebevražedné náladě při vaší cestě do města. Už víte, co myslím? Každého dne vám tyto zdánlivé maličkosti ukousnou kousek mozku, kde sídlí sebeovládání, až to jednou bouchne.
Jakub Slunečko
Italská reality show nekončí
Přesně před dvěma týdny se z přesýpacích hodin začalo pro Italy usypávat pár dní naděje. Devátého prosince v půlnočních hodinách obsadily tisíce protestantů hlavní silniční a železniční tahy, vyšly do ulic a spustily vlnu protestů v ulicích Turína, Říma, Neapoli a dalších velkých měst. Cíl? Zatočit konečně s kastou úplatných a zlodějských politiků. Co se od té doby změnilo?
Jakub Slunečko
„Probuďte se!“ Itálie plápolá revolucí bez povšimnutí médií
Aniž by byla jedinou zprávou v tuzemských i většině zahraničních médiích zmíněna, začala dnes po půlnoci třídenní masivní akce, kterou Italové nenazývají nijak méně než revoluce.
Jakub Slunečko
Pohádka o growshopech
Až budu mít jednou zvídavé neposedné děti a budu je chtít místo použití násilí uspat nějakým hlubokým příběhem, povím jim, jak strýček Olda při razii na growshopy za katr přišel.