Bezvěrec na katolické mši

Zase po nějaké době jsem navštívil katolickou mši svatou. Učinil jsem tak na dnešní velikonoční neděli, kdy křesťané oslavují svůj největší svátek. Sám pocházím z katolické rodiny a občas rád zavítám do míst, kde jsem strávil kus svého dětství přemýšlením o věcech naprosto mimo linii bohoslužby. Ale i dnešní den, o pár let dospělejší, jsem si připadal jako dítě na úplně odlišné vlně.

Žádám vás, vy dobytci, abyste se chovali slušně!

Mezi knězi je mnoho zajímavých a moudrých mužů, jejichž slova a kázání dávají smysl a mají platnost i v dnešním světě, ne jen v tom abstraktním. Škoda pro církev, že taková slova nezaznívají právě o Velikonocích či o Vánocích, kdy do chrámů míří nejvíce lidí, mezi nimi třeba bezvěrci jako já. Dnes jsem si vyslechl dvacetiminutový katolický záhlt vyplněný omíláním téhož klišé, jako že „máme mít radost, Kristus vstal z mrtvých, mějme se rádi, buďme plni lásky, ...“

Pan farář byl zřejmě v extázi, ale já jsem se víc soustředil na jeho plnovous, u kterého jsem přemítal, jestli ho má pořád, nebo jestli si ho nechává narůst jen na období Velikonoc, a po vzoru hokejsitů tak drží své play-off. Jak se máme milovat a mít rádi? Všichni přece nejsme svatí. Frázovité zastaralé chrlení dogmat je naprosto prázdné a nic neříkající. U toho budou usínat pomalu i věrní katolíci, jenom pan farář bude blažen tryskat dalšími nesrozumitelnými obraty.

Klesnout k zemi

Nechodím v neděli do kostela, protože si nemyslím, že se za každou absenci budu smažit v pekle, jak je mi často tvrzeno z „pravověrných“ kruhů. Ono to vlastně ani v Bibli není vůbec psáno, že máme vždy v neděli přijít tam a tam, dělat tam to a všechny své hříchy povědět tomu a tomu ... Prostě si myslím, že Bůh se dá oslavovat mnoha jinými způsoby, než nedělní povinnou mší svatou. Stejně jako si myslím, že hříchu se nezbavíme tím, že ho automaticky a pokrytecky vyznáme v nějaké dřevěné komoře. Ale to je každého věc.

Naopak když občas zavítám v běžnou neděli do nějakého poloprázdného kostelíku, kdy se zrovna neslaví Ježíšovo narození či (ne)smrt, může to být velice silný a zajímavý zážitek. Protože kněží, nesvázání tolik dogmaty, se opováží mluvit z vlastní duše a vlastními slovy, klesnou z nebeských výšin k zemi, a mohou tak získat vaši pozornost. V dnešní době už není místo pro nudný výklad dogmat před povinně zaplněnými lavicemi. Dnes musí církev více vsadit na čistou upřímnost a přizpůsobit se okolí, jestli chce uspět.

Podojen

Dojem z dnešní bohoslužby u mě příliš nevylepšil ani „dobrovolný“ příspěvek na chod farnosti. Kostel obcházel jeden z ministrantů s takovým skvělým výmyslem. Jednalo se o kasičku připevněnou na dlouhém bidýlku, s kterou postupně s vraždenou kyselostí obcházel služebník boží lavice a každému farníkovi přistrčil kasičku až pod nos, kde pak onen nešťastlivec musel lovit alespoň nějaké drobné. Nedokážu si představit, jak by se ten znechcuený vyběrač tvářil, kdyby někdo odmítl přisypat.

Jistě, kasička někde u vchodu kostela, kde může člověk dobrovolně vhodit svůj příspěvek na chod farnosti, je fér. Z dnešní neděle jsem si ale bohužel odnesl asi takový pocit, že jsem byl součástí stáda krav, které bylo nahnáno do chrámu Páně a pak slavnostně a obřadně podojeno. Možná to zase příště zkusím někde jinde.