Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

V uprchlickém táboře: Na hranici staré Evropy

Nepříjemné dusno a štiplavý zápach plní stan uprchlického tábora u městečka Spielfeld na rakousko-slovinské hranici. Je krátce před půlnocí a dovnitř proudí armádou organizovaná řada lidí.

Dlouhé hodiny a možná i dny čekali uprchlíci v úzkém uzavřeném koridoru na hraničním přechodu. Zarážející je počet dětí, kterých je možná třetina, v některých vlnách příchozích snad až polovina. Matky drží nemluvňata v zachumlaných zavinovačkách a děti, které už můžou chodit, nesou na zádech na svůj věk groteskně velké batohy. Několik z nich chodí po studené listopadové zemi na boso.

Florian, přibližně padesátiletý softwarový inženýr z nedalekého Grazu, podává příchozím uprchlíkům chleba a ovoce. Jako dobrovolník přijel ve volném víkendu pomoci rakouskému Červenému kříži. „To, že sem nekontrolovatelně přijde kdokoliv, se mi nelíbí. Ale podívejte se na všechny ty lidi a děti, které si tuhle cestu nevybraly. Je to jakoby jste viděli, že se někdo topí. Buď ho vytáhnete z vody, nebo se otočíte a děláte, že se vás to netýká,“ říká Florian ve volné chvilce.

Mezi pomáhajícími dobrovolníky je možné najít zástupce všech věkových názorových i sociálních vrstev. Od místních středoškolských studentů přes mladé aktivisty ze zahraničí až po lidi středního věku, kteří vyplňují dobrovolničením volné dny svého většinou dost nabitého pracovního programu. Všichni zúčastnění ale přes veškeré rozdíly společně pomáhají hladovým a vyčerpaným uprchlíkům. Hezky je jednota vidět třeba na dobrovolnících pod místní neziskovkou TWO (The Welcoming Organization). Rakouská šedesátnice nandavá rýži,  padesátník z Düsseldorfu přidá omáčku a česká vysokoškolačka podává jídlo příchozím. A kdo zrovna nemá práci, chová a uklidňuje brečící děti.

Davy nově příchozích uprchlíků jsou nekonečné, denně jich do tábora u Spielfeldu přijde klidně i sedm tisíc. Ve všech dobrovolnících tak pohled na masy lidí vyvolává pocit přímé účasti na historickém milníku kontinentu. „Evropa, tak jak ji známe, se musí brzy změnit, to tady cítíme všichni. Trošku se ale bojím, jak to všechno dopadne,“ říká Diana, matka dvou dětí a zakladatelka marketingové firmy z Curychu. Je pátek 13. listopadu večer a Diana ještě neví, kolikanásobně větší váhu její slova dostanou za pár hodin, kdy islámští teroristé zaútočí v Paříži.

ZACHOVAT SI TVÁŘ

V sobotu ráno už je atmosféra v táboře citelně napjatější než o den dříve. V místě výdeje jídla teď oproti pátku hlídkuje několik vojáků a policistů, přestože se přímo na místě neudálo nic, co by posílení ostrahy vyžadovalo. Na Spielfeld ale po útocích v Paříži doléhá dočasné uzavření německých hranic pro převoz uprchlíků z Rakouska, kvůli čemuž se příchozí lidé hromadí i ve Spielfeldu. Nervozita pak vrcholí v neděli, kdy za slovinskými hranicemi čeká devět tisíc uprchlíků a ve Spielfeldu neví, jak pro nově příchozí udělat místo.

Situace je zmatečná. Ve stanu, kde uprchlíci čekají na transport, se ve zrychlujících intervalech ozývá křik davu při drobných povstáních a potyčkách. Armáda vyvádí ven pravděpodobné iniciátory z řad migrantů  a odvádí je kamsi „za oponu“. Nikdo neví, co nevoli vyvolává, každopádně pravda nikdy není černobílá. Uprchlíkům se občas nelíbí agresivita vojáků, často ale také bojují mezi sebou. Protože i oni vědí, že například Syřané utíkající před válkou mají pro cestu do Evropy o trochu lepší důvod než ti, kteří pouze využili situace. A logicky se jim proto nelíbí, že musí mrznout v přeplněném koridoru a spát v táboře v nelidských podmínkách.

Aby všeho nebylo málo, v neděli odpoledne přichází na kopec nad táborem protestovat za zavření hranic rakouští nacionalisté. Nad hlavy demonstrantů i uprchlíků permanentně krouží policejní vrtulník. Na zemi pod ním se občas odehrávají absurdní a nepochopitelné scény. Jako když armáda přikáže po několikahodinovém čekání vyklidit jednu řadu uprchlíků. Dvojice asi devítiletých chlapců nejprve asi nechápe anglicky pronesený rozkaz a potom si ze země příliš pomalu zvedá velké batohy. Následný řev vojáků je slyšet na několik desítek metrů: „Go, go now! Or you go back to Slovenia!,“ vyhrožují rakouští vojáci prstem nataženým směrem ke Slovinsku.

Scény nervozity a znepokojení vykreslují nejenom situaci na slovinsko-rakouské hranici, dobře  vystihují i rozpoložení na hranici staré a nové Evropy. Strach a určitá nevraživost k přicházejícím davům cizinců jsou do jisté míry pochopitelné. I dobrovolníci pomáhající uprchlíkům jsou si vědomi vážnosti situace. Při proměně Evropy se ale snaží o to, aby si kontinent zachoval hlavně to dobré ze svých hodnot. Tedy úctu k životu, solidaritu a toleranci. Tak to cítí i třiadvacetiletý Lukas: „Jsem tady už potřinácté. Pořád všem vysvětluju, že nás za tohle nikdo neplatí. Dáváme uprchlíkům jídlo, bavíme se s nimi a uklidňujeme je. Tohle je prostě práce, kterou někdo udělat musí. Když ne stát, tak my,“ říká. 

Autor: Jakub Slunečko | čtvrtek 19.11.2015 10:50 | karma článku: 13,44 | přečteno: 1750x
  • Další články autora

Jakub Slunečko

Bůh je černej. Našel jsem ho

Tohle není žádná filosofie, jenom hledání životní cesty v brazilském Riu de Janeiru. Na největší party, kterou jsem kdy zažil.

25.8.2016 v 16:00 | Karma: 16,02 | Přečteno: 678x | Diskuse| Cestování

Jakub Slunečko

Nemůžeme se jenom dívat na to, jak uprchlíci trpí

Příběh dobrovolníka Pavla Filgase (31), který jezdí ve volném čase pomáhat na hranice uprchlíkům. Pracuje jako architekt a duši si léčí kreslením v ulicích Bratislavy.

30.10.2015 v 9:32 | Karma: 8,74 | Přečteno: 1330x | Diskuse| Společnost

Jakub Slunečko

Náš přítel z Kavkazu

Ázerbájdžán je významným obchodním partnerem Česka. Plynařská a ropná velmoc ale zažívá v posledních letech horší časy. Režim začíná nervóznět a přitvrdil boj proti aktivistům. Česká vláda je ale v klidu - soustředí se na obchod.

28.10.2015 v 22:39 | Karma: 7,70 | Přečteno: 392x | Diskuse| Politika

Jakub Slunečko

Zjevení u řeky

Až půjdeš dolů k řece, tak přilož ucho na hladinu a vnímej, co ti vlny řikají. Možná rozezní se hasič ohně tóny Smetanovy nejznámější. A v tu chvíli nebudeš moci rozpoznat, kam se všechno řítí a budeš i schopen uvěřit, že hladina se sune směrem na jih, do kopce se šplhá jako lososi, až k šumavským pramenům. Budeš se smát sám sobě, že právě vytahuješ starou cigaretu z krabičky a karbanickým hodem ji vrháš do řeky, očekávaje jestli hne se k severu, nebo k jihu. Protože nejseš si jist vůbec ničím a zbytek vědomí ti mámí trombon v tónech extáze Smetanových myšlenek.

19.3.2015 v 10:25 | Karma: 7,99 | Přečteno: 241x | Diskuse| Poezie a próza

Jakub Slunečko

Velké koště společnosti

V Hongkongu se scházejí zástupci znepřátelených stran k vzájemným hovorům. Na každé straně místnosti jsou čtyři muži a jedna žena. Sedí proti sobě a nemůžou být navzájem více odlišní. Na jedné straně představitelé lokální vlády Hongkongu ve středním věku a v typickém, byznysmenském oděvu. Proti nim, jako jejich mladická, zrcadlící se reflexe, sedí zástupci protestujícího studenstva, v džínách a tričkách s nápisem „Freedom Now“. „Můžeme souhlasitpouze s tím, že s jejich požadavky nemůžeme souhlasit,“ usmívá se mluvčí hongkongské vlády.

15.11.2014 v 18:51 | Karma: 7,40 | Přečteno: 283x | Diskuse| Politika

Jakub Slunečko

USA: Jak postavit chudáka před soud

„A proč jedete k soudu,“ ptám se Diany, která vrhá uhýbavý pohled pryč ode mě. „Srazilo mě auto,“ sotva procedí a konečně na mě upře zrak. „Tak to doufám, že vyhrajete,“ povzbuzuju ji a pořád se divím těm rozpakům. „Ale ne, to auto ujelo a už ho nenašli, to já jsem ta obviněná...“

25.9.2014 v 10:50 | Karma: 20,64 | Přečteno: 1432x | Diskuse| Společnost

Jakub Slunečko

Jakou cenu má americká hrdost?

Na východě Spojených států, ve Wildwoodu, nás zastihnul 4. červenec. Největší svátek americké nezávislosti ale připomínal spíš biblickou potopu. Od rána padaly z nebe takové proudy deště, že to vypadalo, jako by se celá tropo

7.7.2014 v 18:45 | Karma: 9,44 | Přečteno: 581x | Diskuse| Společnost

Jakub Slunečko

Jací jsme

Znal jsem jednu mladou anorektičku, která z ničeho nic skonala. Jedla málo cukrů, tak si to tělo začalo brát po svém a sežralo ji srdce. Kousek po kousku se vyživovalo z myokardu, až to prostě bouchlo. Ženská se sesypala a bylo po ní.

28.5.2014 v 21:49 | Karma: 17,93 | Přečteno: 1227x | Diskuse| Společnost

Jakub Slunečko

Bezvěrec na katolické mši

Zase po nějaké době jsem navštívil katolickou mši svatou. Učinil jsem tak na dnešní velikonoční neděli, kdy křesťané oslavují svůj největší svátek. Sám pocházím z katolické rodiny a občas rád zavítám do míst, kde jsem strávil kus svého dětství přemýšlením o věcech naprosto mimo linii bohoslužby. Ale i dnešní den, o pár let dospělejší, jsem si připadal jako dítě na úplně odlišné vlně.

20.4.2014 v 15:47 | Karma: 23,43 | Přečteno: 1847x | Diskuse| Společnost

Jakub Slunečko

Drolící se Evropa

Nelegální referendum na Krymu a následné připojení tohoto poloostrova k Rusku není v současné Evropě ojedinělým jevem. Ve Španělsku má separatistické touhy osmimillionové Katalánsko, v Itálii je to nejnověji oblast Benátek, která se chce odtrhnout od své země a EU. Současná móda vyhlašování autonomií je jistě zapříčiněna i neutěšenou ekonomickou deziluzí a pocitem určitého vydírání ze strany centrální moci daných států. Rozdílný je politický i historický kontext všech výše jmenovaných případů, ale opomíjí se suverenita státu, která je základní.

23.3.2014 v 8:01 | Karma: 11,40 | Přečteno: 980x | Diskuse| Politika

Jakub Slunečko

My, antibyrokratičtí fašisti

Znáte to, něco vás naštvavá dost dlouho, ale nikdy to nepřeteče. Může to být náhmatem nádobí v myčce umyté a nastavené do tak úžasné pozice, že při jeho vyjímání z mycí obludy se vám vylije několik desítek mililetrů vody vyprsklé tou příšerou při obřadu očištění na vaše krásné nové tričko. Nebo třeba taková stará sousedka, která má to štěstí, jak říká, že se dožila důchodu ještě za zlatého bolševika, a už přes 25 let nemá nic bohulibějšího na práci než ze svého balkonku sledovat vás v ranní sebevražedné náladě při vaší cestě do města. Už víte, co myslím? Každého dne vám tyto zdánlivé maličkosti ukousnou kousek mozku, kde sídlí sebeovládání, až to jednou bouchne.

21.3.2014 v 9:50 | Karma: 8,09 | Přečteno: 401x | Diskuse| Společnost

Jakub Slunečko

Italská reality show nekončí

Přesně před dvěma týdny se z přesýpacích hodin začalo pro Italy usypávat pár dní naděje. Devátého prosince v půlnočních hodinách obsadily tisíce protestantů hlavní silniční a železniční tahy, vyšly do ulic a spustily vlnu protestů v ulicích Turína, Říma, Neapoli a dalších velkých měst. Cíl? Zatočit konečně s kastou úplatných a zlodějských politiků. Co se od té doby změnilo?

23.12.2013 v 13:07 | Karma: 12,61 | Přečteno: 909x | Diskuse| Politika

Jakub Slunečko

„Probuďte se!“ Itálie plápolá revolucí bez povšimnutí médií

Aniž by byla jedinou zprávou v tuzemských i většině zahraničních médiích zmíněna, začala dnes po půlnoci třídenní masivní akce, kterou Italové nenazývají nijak méně než revoluce.

9.12.2013 v 14:26 | Karma: 46,35 | Přečteno: 34022x | Diskuse| Politika

Jakub Slunečko

Pohádka o growshopech

Až budu mít jednou zvídavé neposedné děti a budu je chtít místo použití násilí uspat nějakým hlubokým příběhem, povím jim, jak strýček Olda při razii na growshopy za katr přišel.

30.11.2013 v 18:08 | Karma: 19,09 | Přečteno: 895x | Diskuse| Společnost
  • Počet článků 15
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3132x
...

Seznam rubrik