Bezvěrec na katolické mši
Žádám vás, vy dobytci, abyste se chovali slušně!
Mezi knězi je mnoho zajímavých a moudrých mužů, jejichž slova a kázání dávají smysl a mají platnost i v dnešním světě, ne jen v tom abstraktním. Škoda pro církev, že taková slova nezaznívají právě o Velikonocích či o Vánocích, kdy do chrámů míří nejvíce lidí, mezi nimi třeba bezvěrci jako já. Dnes jsem si vyslechl dvacetiminutový katolický záhlt vyplněný omíláním téhož klišé, jako že „máme mít radost, Kristus vstal z mrtvých, mějme se rádi, buďme plni lásky, ...“
Pan farář byl zřejmě v extázi, ale já jsem se víc soustředil na jeho plnovous, u kterého jsem přemítal, jestli ho má pořád, nebo jestli si ho nechává narůst jen na období Velikonoc, a po vzoru hokejsitů tak drží své play-off. Jak se máme milovat a mít rádi? Všichni přece nejsme svatí. Frázovité zastaralé chrlení dogmat je naprosto prázdné a nic neříkající. U toho budou usínat pomalu i věrní katolíci, jenom pan farář bude blažen tryskat dalšími nesrozumitelnými obraty.
Klesnout k zemi
Nechodím v neděli do kostela, protože si nemyslím, že se za každou absenci budu smažit v pekle, jak je mi často tvrzeno z „pravověrných“ kruhů. Ono to vlastně ani v Bibli není vůbec psáno, že máme vždy v neděli přijít tam a tam, dělat tam to a všechny své hříchy povědět tomu a tomu ... Prostě si myslím, že Bůh se dá oslavovat mnoha jinými způsoby, než nedělní povinnou mší svatou. Stejně jako si myslím, že hříchu se nezbavíme tím, že ho automaticky a pokrytecky vyznáme v nějaké dřevěné komoře. Ale to je každého věc.
Naopak když občas zavítám v běžnou neděli do nějakého poloprázdného kostelíku, kdy se zrovna neslaví Ježíšovo narození či (ne)smrt, může to být velice silný a zajímavý zážitek. Protože kněží, nesvázání tolik dogmaty, se opováží mluvit z vlastní duše a vlastními slovy, klesnou z nebeských výšin k zemi, a mohou tak získat vaši pozornost. V dnešní době už není místo pro nudný výklad dogmat před povinně zaplněnými lavicemi. Dnes musí církev více vsadit na čistou upřímnost a přizpůsobit se okolí, jestli chce uspět.
Podojen
Dojem z dnešní bohoslužby u mě příliš nevylepšil ani „dobrovolný“ příspěvek na chod farnosti. Kostel obcházel jeden z ministrantů s takovým skvělým výmyslem. Jednalo se o kasičku připevněnou na dlouhém bidýlku, s kterou postupně s vraždenou kyselostí obcházel služebník boží lavice a každému farníkovi přistrčil kasičku až pod nos, kde pak onen nešťastlivec musel lovit alespoň nějaké drobné. Nedokážu si představit, jak by se ten znechcuený vyběrač tvářil, kdyby někdo odmítl přisypat.
Jistě, kasička někde u vchodu kostela, kde může člověk dobrovolně vhodit svůj příspěvek na chod farnosti, je fér. Z dnešní neděle jsem si ale bohužel odnesl asi takový pocit, že jsem byl součástí stáda krav, které bylo nahnáno do chrámu Páně a pak slavnostně a obřadně podojeno. Možná to zase příště zkusím někde jinde.
Jakub Slunečko
Bůh je černej. Našel jsem ho
Tohle není žádná filosofie, jenom hledání životní cesty v brazilském Riu de Janeiru. Na největší party, kterou jsem kdy zažil.
Jakub Slunečko
V uprchlickém táboře: Na hranici staré Evropy
Nepříjemné dusno a štiplavý zápach plní stan uprchlického tábora u městečka Spielfeld na rakousko-slovinské hranici. Je krátce před půlnocí a dovnitř proudí armádou organizovaná řada lidí.
Jakub Slunečko
Nemůžeme se jenom dívat na to, jak uprchlíci trpí
Příběh dobrovolníka Pavla Filgase (31), který jezdí ve volném čase pomáhat na hranice uprchlíkům. Pracuje jako architekt a duši si léčí kreslením v ulicích Bratislavy.
Jakub Slunečko
Náš přítel z Kavkazu
Ázerbájdžán je významným obchodním partnerem Česka. Plynařská a ropná velmoc ale zažívá v posledních letech horší časy. Režim začíná nervóznět a přitvrdil boj proti aktivistům. Česká vláda je ale v klidu - soustředí se na obchod.
Jakub Slunečko
Zjevení u řeky
Až půjdeš dolů k řece, tak přilož ucho na hladinu a vnímej, co ti vlny řikají. Možná rozezní se hasič ohně tóny Smetanovy nejznámější. A v tu chvíli nebudeš moci rozpoznat, kam se všechno řítí a budeš i schopen uvěřit, že hladina se sune směrem na jih, do kopce se šplhá jako lososi, až k šumavským pramenům. Budeš se smát sám sobě, že právě vytahuješ starou cigaretu z krabičky a karbanickým hodem ji vrháš do řeky, očekávaje jestli hne se k severu, nebo k jihu. Protože nejseš si jist vůbec ničím a zbytek vědomí ti mámí trombon v tónech extáze Smetanových myšlenek.
Jakub Slunečko
Velké koště společnosti
V Hongkongu se scházejí zástupci znepřátelených stran k vzájemným hovorům. Na každé straně místnosti jsou čtyři muži a jedna žena. Sedí proti sobě a nemůžou být navzájem více odlišní. Na jedné straně představitelé lokální vlády Hongkongu ve středním věku a v typickém, byznysmenském oděvu. Proti nim, jako jejich mladická, zrcadlící se reflexe, sedí zástupci protestujícího studenstva, v džínách a tričkách s nápisem „Freedom Now“. „Můžeme souhlasitpouze s tím, že s jejich požadavky nemůžeme souhlasit,“ usmívá se mluvčí hongkongské vlády.
Jakub Slunečko
USA: Jak postavit chudáka před soud
„A proč jedete k soudu,“ ptám se Diany, která vrhá uhýbavý pohled pryč ode mě. „Srazilo mě auto,“ sotva procedí a konečně na mě upře zrak. „Tak to doufám, že vyhrajete,“ povzbuzuju ji a pořád se divím těm rozpakům. „Ale ne, to auto ujelo a už ho nenašli, to já jsem ta obviněná...“
Jakub Slunečko
Jakou cenu má americká hrdost?
Na východě Spojených států, ve Wildwoodu, nás zastihnul 4. červenec. Největší svátek americké nezávislosti ale připomínal spíš biblickou potopu. Od rána padaly z nebe takové proudy deště, že to vypadalo, jako by se celá tropo
Jakub Slunečko
Jací jsme
Znal jsem jednu mladou anorektičku, která z ničeho nic skonala. Jedla málo cukrů, tak si to tělo začalo brát po svém a sežralo ji srdce. Kousek po kousku se vyživovalo z myokardu, až to prostě bouchlo. Ženská se sesypala a bylo po ní.
Jakub Slunečko
Drolící se Evropa
Nelegální referendum na Krymu a následné připojení tohoto poloostrova k Rusku není v současné Evropě ojedinělým jevem. Ve Španělsku má separatistické touhy osmimillionové Katalánsko, v Itálii je to nejnověji oblast Benátek, která se chce odtrhnout od své země a EU. Současná móda vyhlašování autonomií je jistě zapříčiněna i neutěšenou ekonomickou deziluzí a pocitem určitého vydírání ze strany centrální moci daných států. Rozdílný je politický i historický kontext všech výše jmenovaných případů, ale opomíjí se suverenita státu, která je základní.
Jakub Slunečko
My, antibyrokratičtí fašisti
Znáte to, něco vás naštvavá dost dlouho, ale nikdy to nepřeteče. Může to být náhmatem nádobí v myčce umyté a nastavené do tak úžasné pozice, že při jeho vyjímání z mycí obludy se vám vylije několik desítek mililetrů vody vyprsklé tou příšerou při obřadu očištění na vaše krásné nové tričko. Nebo třeba taková stará sousedka, která má to štěstí, jak říká, že se dožila důchodu ještě za zlatého bolševika, a už přes 25 let nemá nic bohulibějšího na práci než ze svého balkonku sledovat vás v ranní sebevražedné náladě při vaší cestě do města. Už víte, co myslím? Každého dne vám tyto zdánlivé maličkosti ukousnou kousek mozku, kde sídlí sebeovládání, až to jednou bouchne.
Jakub Slunečko
Italská reality show nekončí
Přesně před dvěma týdny se z přesýpacích hodin začalo pro Italy usypávat pár dní naděje. Devátého prosince v půlnočních hodinách obsadily tisíce protestantů hlavní silniční a železniční tahy, vyšly do ulic a spustily vlnu protestů v ulicích Turína, Říma, Neapoli a dalších velkých měst. Cíl? Zatočit konečně s kastou úplatných a zlodějských politiků. Co se od té doby změnilo?
Jakub Slunečko
„Probuďte se!“ Itálie plápolá revolucí bez povšimnutí médií
Aniž by byla jedinou zprávou v tuzemských i většině zahraničních médiích zmíněna, začala dnes po půlnoci třídenní masivní akce, kterou Italové nenazývají nijak méně než revoluce.
Jakub Slunečko
Pohádka o growshopech
Až budu mít jednou zvídavé neposedné děti a budu je chtít místo použití násilí uspat nějakým hlubokým příběhem, povím jim, jak strýček Olda při razii na growshopy za katr přišel.